Historie rybníkářství a chovu kapra na Třeboňsku

Chov kapra na Třeboňsku se může pochlubit dlouhou tradicí, která přesahuje sedm století a je spojena se jmény několika významných českých rybníkářů. K nejslavnějším patří Štěpánek Netolický, který na počátku 16. století začal se systematickým budováním třeboňské rybniční sítě, na jeho práci úspěšně navázal slavný rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Jako nestor moderního českého rybníkářství je označován Josef Šusta, který působil na třeboňském panství v druhé polovině 19. století. Šusta navázal na slavné období třeboňského rybníkářství v 16. století a na základě svých výzkumů zavedl mnoho nových metod, které se používají v chovu Třeboňského kapra až dodnes.

První rybníky na Třeboňsku

České rybníkářství se významným způsobem začalo rozmáhat za vlády Jana Lucemburského, kdy účastníci jeho válečných výprav přinesli do našich zemí nové rybníkářské poznatky. Tento rozvoj pokračoval i v době Karla IV., kdy se z chovu ryb stává velmi důležitá a výnosná hospodářská aktivita. Karel IV., který velmi pečoval o hospodářskou prosperitu svých zemí, přímo přikazoval šlechtě a městům zřizovat rybníky na vhodných místech. Nejstarší rybníky na Třeboňsku pochází právě ze 14. století – například rybník Bošelický (1355) a rybník Dvořiště (1367). Již v této době je nejčastěji chovanou rybou kapr obecný.

Třeboňské rybníkářství v době Štěpánka Netolického

Zlatá éra třeboňského rybníkářství je nerozlučně spjatá se jménem Štěpánka Netolického, který sloužil na třeboňském panství ve službách Rožmberků na počátku 16. století. Tento vynikající rybníkář začal jako první se systematickým budováním rybniční soustavy v Třeboňské pánvi. Zasloužil o vybudování mnoha rybníků (Opatovický, Jílovický, Horusický, Domanínský), jeho nejvýznamnějším počinem však bylo zbudování Zlaté stoky. Úkolem tohoto umělého kanálu o celkové délce asi 48 km je napájet vodou z řeky Lužnice velký počet rybníků v prostoru mezi Chlumem u Třeboně a Veselím nad Lužnicí. Kromě stavitelské činnosti Štěpánek Netolický zavedl i nová zlepšení ve způsobech chovu kapra. Trvale se už rybníky dělily na třecí, výtažné a hlavní a byly zavedeny komorové rybníky k přezimování ryb. Výroba tržního kapra trvala 5-6 let.

Dalším významným rybníkářem 16. století byl Mikuláš Ruthard z Malešova, Štěpánkův současník a pokračovatel. Jeho zásluhou vznikla velmi významná rybniční soustava v okolí Chlumu u Třeboně, kterou vybudoval na panství Krajířů z Krajku (např. rybník Hejtman a Staňkovský rybník). Později své rybníkářské dovednosti uplatnil i na třeboňském panství.

Vrcholné období třeboňského rybníkářství v 2. polovině 16. století

Rozvoj třeboňského rybníkářství dosáhl svého vrcholu ve druhé polovině 16. století, kdy regentem třeboňského panství byl slavný stavitel rybníků Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 – 1604). Krčín úspěšně navázal na práci Štěpánka Netolického a uskutečnil mnohé z jeho velkorysých plánů, zasloužil se především o výstavbu mnoha nových rybníků. K jeho vrcholným dílům patří stavba rybníka Rožmberk a umělého kanálu Nová řeka, který chrání rybník Rožmberk před přívalovými vodami z povodí řeky Lužnice.

Úpadek třeboňského rybníkářství v době třicetileté války

Třicetiletá válka (1618 – 1648) znamenala úpadek pro rybníkářství nejen na Třeboňsku, ale i po celých Čechách. Mnoho třeboňských rybníků zpustlo či bylo vážně poškozeno, včetně slavných rybníků Svět a Rožmberk. Třicetiletá válka způsobila útlum chovu kaprů na mnoho let. Během 18. století docházelo navíc v Čechách a na Moravě k rušení rybníků ve velkém z důvodu nedostatku zemědělské půdy (například Polabí, jižní Morava, Vysočina).

Nový rozvoj rybníkářství v druhé polovině 19. století

Obrat k lepšímu nastává až v druhé polovině 19. století, kdy na třeboňském panství sloužili významní rybníkáři Horákové a Josef Šusta. Václavu Horákovi, který zastával funkci ředitele panství, se úspěšně povedlo pozvednout rybniční hospodářství na úroveň, která byla schopná konkurovat polním hospodářství. Byly prováděny meliorace rybníků, správné nasazování podle úrodnosti a přikrmování ryb.

Rozvoj moderního rybníkářství za Josefa Šusty

Zásadní vliv na další rozvoj chovu kapra na Třeboňsku měl příchod Josefa Šusty (1835 – 1914), který od roku 1879 zastával funkci ředitele třeboňského panství. Šusta věnoval značnou pozornost studiu historických poznatků o rybníkářství na Třeboňsku, jeho poznatky z této oblasti byly vydány v knize „Pět století rybničního hospodářství v Třeboni“ (původní vydání Štětín 1889). Zásadní vliv na nový přístup k chovu kaprů měl jeho výzkum zaměřený na výživu ryb, a to především kapra. Výsledky svých výzkumů a pozorování shrnul v publikaci „Výživa kapra a jeho družiny rybničné „ (1938).

Takto získané poznatky, které se opíraly o tradici chovu kaprů na Třeboňsku a zároveň vycházely z nových poznatků o výživě ryb, byly východiskem k mnoha zdokonalením v hospodaření na třeboňských rybních. Za působení Josefa Šusty se podařilo produkci ryb zdvojnásobit, a přitom se na trh dodávaly ryby mladší v téměř dvojnásobné váze oproti minulosti.

Neméně významné byly i výsledky jeho plemenářské práce a v této souvislosti se také poprvé objevuje označení Třeboňský kapr. Josefu Šustovi se povedlo pečlivým výběrem kaprů se specifickými znaky vyšlechtit plemeno Třeboňského kapra, které platilo za velmi kvalitní rybu nejen u nás, ale i v zahraničí. Mnohé metody chovu Třeboňského kapra, které zavedl Josef Šusta, se využívají až do současnosti.